Work Text:
Byl krásný sobotní den, o to se Crowley postaral, a oni se procházeli po stezce poblíž malého listnatého lesíka. Crowley nesl pod paží deku a Azirafal v ruce svíral koš s jejich obědem. Crowley se totiž konečně nechal od Azirafala přesvědčit, aby spolu vyrazili na piknik. Jelikož Crowley nechtěl, aby je obtěžoval řev malých dětí v některém z londýnských parků, takže je v Bentley vyvezl za město. Plán byl projít se po stezce napříč malým lesíkem a zakotvit, kdekoli se jim to zalíbí. Takže se teď oba kochali malebnou krajinou kolem nich.
„Jsem tak rád, že všechno tohle nebylo zničeno válkou.“
Azirafal se na Crowleyho podíval s téměř až něhou v očích. Crowley přikývl. Sám cítil totéž, Země byla vlastně jediné místo, kde se cítil aspoň trochu doma. V tichosti opět pokračovali dál.
„Podívej.“ Ukázal náhle Azirafal.
Crowley otočil hlavou doprava a spatřil malý palouček, prosvítající mezi stromy. Popošli blíž. Palouček byl pokrytý rozkvetlými květinami, uprostřed stála rozložitá lípa, dodávající mýtině přirozený stín. Crowleymu to trochu připomínalo zmenšeninu louky, kde rostl Strom poznání. Vypadalo to prostě kouzelně.
„Tohle je perfektní.“ Vydechl Crowley. Azirafal taktéž pokýval, a tak oba vykročili ven z lesa, aby se uvelebili na trávě. Crowley roztáhl deku pod stromem a Azirafal po ní rozložil obsah koše.
„Nesbalils doufám půlku spíže, že ne?“ Zeptal se Crowley trošku skepticky, když Azirafal tahal z koše krabičku za krabičkou. Popravdě čekal jen pár sendvičů a možná nějaké ovoce. Místo toho před sebou viděl těstovinový salát, jablečný závin, několik kousků pečeného kuřete, láhev červeného vína a jablečného džusu, creme brûlée, a dokonce i termosku, ve které pravděpodobně bude horká voda na kávu.
Azirafal protočil panenkama.
„Když už jsem tě konečně přesvědčil, tak chci, aby to za to stálo.“ Odvětil mu.
Azirafal pootvíral krabičky a na dva talíře, které i s příborem vzal s sebou, jim naložil každému porci těstovinového salátu a kuře. Do sklenic nalil džus a podal jednu Crowleymu. Ten si ji zaraženě převzal.
„Ty ses teda činil.“ Uznale hvízdl. Azirafal se lehce zapýřil a sám se posadil do tureckého sedu na deku.
„Tak se posaď, už mám hlad.“ Řekl mu. Crowley se nenechal dlouho pobízet a posadil se taky, ani se vlastně nestihl podivit nad tím, že andělé a démoni technicky vzato nemají hlad. Oba se pustili do jídla.
„Vynikající.“ Poznamenal Crowley, když zatočil s kuřetem. Azirafal ještě dojídal zbytek salátu, ale Crowleyho slova způsobila, že se mírně začervenal. Crowley si všiml, že Azirafal je celkově nějaký napjatý. Že by se mu tady nelíbilo tolik jako Crowleymu? Možná byl jen nervózní z toho, jestli bude všechno chutnat tak, jak chtěl. Crowley věděl, že Azirafal je puntičkář, ať už si to sám uvědomoval nebo ne. Rozhodl se to nechat být. Azirafal jim mezitím připravil dezert a kávu.
Poklidně konverzovali, zatímco postupně likvidovali závin. Crowley si piknik velice užíval, a i Azirafal vypadal, že se trochu uvolnil. Nakonec jim zbylo už jen víno. Crowley pomohl Azirafalovi poklidit nádobí a krabičky, aby uvolnili místo na dece. Poté se Crowley natáhl na záda vedle sedícího Azirafala a pozoroval chundelaté mráčky plynoucí po azurově modré obloze.
„Taková krása a oni to chtěli všechno zničit.“ Zamumlal Crowley. Azirafal souhlasně zamumlal. Rozhostilo se mezi nimi příjemné ticho. Crowley vnímal zvuky lesa, hebkost deky a příjemné teplo slunečních paprsků. Tahle poklidná atmosféra po chvilce začala najedeného démona uspávat. Klesly mu víčka, a než se nadál, ocitl se v říši snů.
Probudil ho až příjemný dotyk ve vlasech. Ty něžné prsty se proplétaly jeho ohnivě červenými vlasy a jemně ho šimraly na pokožce. Hlavu měl položenou v Azirafalově klíně. Crowley spokojeně zamručel. Nechal si ještě chvíli Azirafala myslet, že stále spí a převalil se na bok. Zvedl ruku a dovolil si ji položit Azirafalovi na stehno. Byl by spal dál, kdyby stehna pod ním neztuhla. Azirafal chvatně vymotal prsty z Crowleyho vlasů a strnule seděl, nevěda, co má teď dělat. Crowley se usmál.
„Proč jsi přestal? Bylo to tak příjemný.“ zakňoural rozespale.
„V-vážně?“ ozvala se vykoktaná odpověď.
Crowley otevřel oči, aby se podíval na andělovu reakci. Azirafal měl červené tváře a pohled upíral kamsi na trávu. Crowley pocítil nutkání anděla pohladit po tváři. Natáhl tedy ruku a lehce ji otřel o červené kůži.
„Přemýšlel jsi někdy o lásce?“ zeptal se ho zničehonic Azirafal. Crowley se zamyslel. Samozřejmě, že za tu dlouhou dobu na Zemi už se někdy o lásku zajímal, byť jen ze zvědavosti, ale nikdy neuvažoval o tom, jaké by to bylo, kdyby sám miloval. Teda aspoň do doby, než se ho Nina zeptala, jestli je Azirafal jeho partner. Jejich vztah byl komplikovaný a trvalo dlouho, než se vůbec stali přáteli, natož dobrými. Vždycky cítil neobvyklý zájem o tohohle neobvyklého anděla. Ta polízanice s Armagedonem je oba velmi sblížila.
Ale až po tom velice divném rozhovoru s Ninou mu v hlavě začaly vyvstávat různé vzpomínky, které nyní viděl v jiném světle a uvědomil si, že vlastně Azirafala miluje už poměrně dlouho, jen si nikdy nestačil všimnout, kdy pro něj anděl přestal být dobrým přítelem. Nebyl to žádný blesk z čistého nebe, jako v novelách Jane Austenové nebo romantických filmech.
„Vlastně ano.“ Odpověděl nakonec. Jeho oči mimovolně zalétly k andělovým, ve kterých spatřil překvapení a následně mírné zklamání. Azirafal odvrátil tvář a upřel svůj zrak na kostkovanou deku. Kdyby neměl Crowleyho hlavu na klíně, byl by se úplně otočil.
„Doufám, že za to stála.“ Zamumlal.
Crowley byl zmatený. Co řekl špatně? Bylo nabíledni, že si anděl z jeho odpovědi něco vyvodil, ale naprosto nechápal, kde tohle vzal. Jaká „ona“, u všech všudy?
„Kdo?“ zeptal se. Potřeboval tenhle nesmysl z Azirafalovy hlavy okamžitě vypudit.
„No ta slečna nebo dáma, která dokázala pobláznit i tak mocného démona, jako ty.“
Crowley mohl zřetelně vidět, jak Azirafal zamrkává slzy. Zvedl se do sedu a zatřásl hlavou.
„Ale která?“ nechápavě se znova zeptal. Jenže to dělat neměl.
Azirafal se tentokrát otočil stranou úplně. Ke Crowleymu dolétlo jen jedno smutné konstatování.
„Takže jich bylo dokonce víc.“
Crowley protočil očima a chňapl Azirafala za rameno, aby ho otočil k sobě. Ten pitomec občas přemýšlel víc, než by měl.
„Anděli, můžeš mi vysvětlit, kde jsi přišel na takovou blbost?“
Crowley hleděl na Azirafala s pohledem plným naprosté nechápavosti. Anděl před ním vypadal, že se brzy rozbrečí a on ani nevěděl, jak se sem vlastně dostali.
„Já… teda, samozřejmě, že tě to někdy napadlo, vždyť jsi démon, co lidi pokouší k hříchu. Jen jsem si myslel, že… že je to pro tebe vždycky jen fyzické. Nebo jen práce. Myslel jsem…“ Anděl se odmlčel. Crowley si povzdychl.
„Samozřejmě že pokoušení je pro mě jen práce. Je jen jedna osoba, kterou pokouším rád. A to jsi ty.“
Pohlédl mu zpříma do očí a vložil do nich všechnu svou lásku, doufaje, že ji Azirafal uvidí. Nestalo se tak.
„Ano, ale my jsme přátelé. Děláš to, abys mě vytočil.“ Namítl Azirafal. Crowley opět protočil panenkama. Ten pitomec, pomyslel si, než chňapl oběma rukama Azirafalovy tváře a políbil ho. I do svého polibku vložil všechny city, které k tomu zatracenému andělovi cítil.
Azirafal nejprve ztuhl, ale když ucítil Crowleyho prsty, laskající jej po lících, uvolnil se. Po chvilce polibek rozpojili a Crowley zpříma hleděl Azirafalovi do tváře.
„Už to chápeš, ty hlupáčku? Není žádná „ona“ a nikdy nebyla. Nebyl ani žádný „on“. Byl jsi a jsi jen ty. A budeš jen ty. To je všechno. Nějaké otázky?“
Azirafal na něj vyjeveně zíral. Nepřítomně zvedl prsty ke svým právě políbeným rtům. Chvilku to zpracovával, než mu naplno došlo, co tím Crowley myslel, a zrudl jako zralé rajče.
„Ach, Crowley!“ vykřikl a objal Crowleyho pevně oběma rukama, než také přitiskl rty na ty Crowleyho.
Crowley si oddechl, neštěstí bylo zažehnáno. Teď se mohl v klidu oddat Azirafalovu polibku. Crowley něžně olízl Azirafalovy rty, aby se dostal dovnitř. Po překvapeném vypísknutí jej přivítalo teplo a Azirafalův sice neohrabaný, ale přesto hebký jazyk.
Chvilku se oba líbali, než jejich polibky začaly nabývat na vášnivosti. Crowley otevřel oči a na chvilku rozpojil jejich rty, aby se pohledem ujistil, že nedělá něco, co by si anděl nepřál. Pomalu zvedl dlaně ke knoflíčkům na Azirafalově vestičce, čekaje na jakoukoliv známku nesouhlasu. Anděl ale nevypadal, že by měl něco proti tomu, k čemu se schylovalo. Crowley si tedy dodal odvahy a zcela rozepnutou vestičku shodil z andělových ramen. Tím odstartoval řetězec horlivého rozepínání a svlékání, vzájemných polibků a objetí.
Než se Crowley nadál, byli už oba pouze ve spodním prádle. Obvykle andělé a démoni neznali koncept nahoty, tudíž s ní neměli žádný problém. Crowley s Azirafalem však strávili na Zemi mezi lidmi víc než šest tisíc let a tenhle koncept se naučili. Proto teď, když na moment vyprchala ta horlivost, se lehce zapýřili z rozpaků a té náhlé nahoty jich obou.
„Dělal jsi to někdy?“ zeptal se Crowley. Azirafal se zatvářil zmateně.
„Dělal co?“
Crowley si povzdechl, vážně se mu nechtělo anděla poučovat zrovna teď. „Cokoliv intimního. Ať už sám nebo s někým.“
Azirafal uhnul pohledem. „Vlastně ano. Teda ano, sám. Někdy jsem na tebe myslel.“ Přiznal nakonec. Crowley vyvalil oči. Vážně nad ním anděl přemýšlel, když masturboval? Crowleyho by ani nikdy nenapadlo, že by se Azirafal kdy sám sebe dotýkal. A to si myslel, že anděla velmi dobře zná.
„Paráda, takže ti nemusím vysvětlovat, co hodláme provést.“ Pronesl pořád celkem zaskočený. Azirafal zavrtěl hlavou. Crowley tedy zvedl ruku k Azirafalově tváři a opět jej políbil. Tentokrát se však nebál sklouznout k Azirafalovým ramenům a přitisknout se k němu blíž. Téměř si až sedl na Azirafalův klín.
Anděl se nenechal zahanbit a sjel prsty po Crowleyho páteři. Crowley ucítil, jak mu prsty zajel až za lem spodního prádla. Anděl znenadání převzal vedoucí pozici a svalil Crowleyho na záda. Crowley překvapením vyhekl. Tak tohle by do Azirafala tedy neřekl ani v těch nejdivočejších snech. Ale chtěl vědět, kam až je anděl ochotný takhle zajít, takže se nijak nevzpíral. Navíc to bylo zatraceně sexy.
Nechal Azirafala laskat jeho hrudník a místo toho se mu začal probírat těmi jeho hebkými bělostnými kudrnami. Azirafal zatím stačil z nich obou stáhnout i spodní prádlo a prsty jemně stiskl Crowleyho hýždě. Crowley vzdychl. Ten dotek byl něžnější než cokoliv jiného. Azirafal však pokračoval dál a nedal Crowleymu chvilku na rozmyšlenou, než ukazováčkem přejel po jeho lidských genitáliích. Crowley se domníval, že démoni je mají funkční jen proto, aby mohli svádět lidské duše k hříchu, nebyl si však jistý, jestli je andělé měli taky. Jak se zdálo, Azirafal věděl, jak s jeho nádobíčkem pracovat, takže je zřejmě měli taky funkční.
Azirafal semkl prsty kolem Crowleyho špičky a začal jemně přejíždět nahoru a dolu, ve známém pohybu. Crowley začal lapat po vzduchu. Obvykle na pokoušení duší k hříchu prostřednictvím sexu moc nebyl, a milerád tu práci přenechal jiným, ale Azirafal s ním dělal divy. Crowley ještě nikdy necítil touhu po dalších dotecích, po dalším laskání. Během těch několika pár minut naprosto přehodnotil svůj celkem negativní postoj k intimitě a začal hlasovými projevy dokazovat Azirafalovi, že se mu jeho doteky líbí.
Crowley natáhl dlaň, aby Azirafalovi oplatil jeho něžnou péči a taktéž začal laskat jeho lidské genitálie. Azirafal zasténal. Očividně se mu ta možnost dotýkat se Crowleyho kdekoli se mu zachtělo, líbila tak moc, až se z toho sám vzrušil. Tudíž na Crowleyho čekal již plně ztopořený penis. To si Crowley nechal líbit.
Vzájemně se dotýkali, stimulovali a pokoušeli se jeden z druhého vymámit co nejvíc vášnivých stenů. Crowley byl tak vzrušený, že téměř ani nebyl sám sebou. Než se dokázal zastavit, vystřelily mu ze zad křídla a obtočila se kolem Azirafala. Crowley by se býval zastyděl za tu ztrátu sebeovládání, kdyby neměl plné ruce práce s andělem, který tu kontrolu ztrácel stejně rychle jako on. Crowley cítil, že ani jeden z nich už dlouho nevydrží, touha byla příliš silná.
Crowley zaznamenal vlnu tepla, rozkoše a bůhví čeho ještě, jak se rozlévá jeho pozemským tělem a hladí jeho nesmrtelnou duši. Nechal se tou rozkoší zcela pohltit, stihl pouze spatřit stejný pohled plný vášně a rozkoše vepsaný v Azirafalově tváři, než mu svět před očima zčernal.
Crowley vyhekl bolestí, když slítl ze zadní sedačky svého milovaného Bentley a praštil se při tom do hlavy o područku na dveřích. Byť svoje auto miloval, spát v něm se fakt nedalo a on se zase zapomněl zmenšit, aby to bylo aspoň trochu pohodlný. Neohrabaně se vyškrábal zpátky na sedadlo a najednou s hrůzou strnul. Uvědomil si, že dvě věci nebyly tak, jak by měly být. Ani jedna by tu neměla být.
Látka jeho černých kalhot byla napjatá k prasknutí, jak se v nich vzdouval pozůstatek toho vzrušujícího snu. Crowley ještě nikdy neměl takový sen, obzvlášť o Azirafalovi. Nikdy necítil touhu být s andělem takhle intimní. Tedy až doteď.
Crowley se v mysli vrátil zpátky k tomu snu. Byl tak překrásný. Crowley si přál, aby mohli prostě takhle někam vyrazit a nechat všechno za nimi. Aby si mohli promluvit o všem, co se událo, co zůstalo nevyřčeno. Crowley si přál mít Azirafala. Přál si, aby byli oba na stejné straně, aby bylo všechno zase jako předtím. Svým způsobem byl ten sen pouze hořkým připomenutím toho, co ztratil a na co už neměl nárok.
Druhou neobvyklou věcí byly Crowleyho mokré tváře. Crowley zdvihl dlaň ke svým tvářím a setřel ty potůčky, hrnoucí se mu z očí. Ovšem, jakmile je setřel, jejich místo nahradily nové. Crowley vzlykl.
Tak moc mu Azirafal chyběl. Tak moc po něm toužil, ale věděl, že pro něj nikdy nebude důležitější než Nebe, než jeho andělská podstata nebo smysl pro správné.
Bylo to k pláči. On, démon, jemuž nabídli možnost vrátit se do pekla, všechno zahodil pro jednoho anděla, který to necítil stejně. On, mocný démon, nyní seděl na zadní sedačce auta a plakal pro anděl, který ho opustil. Crowley si málem škubal vlasy zoufalstvím. Kam to dopracoval. Neměl místo ve světě a neměl jediného přítele, neměl nic.
A přesto Crowley po Azirafalovi stále toužil. Vídal ho ve snech čím dál častěji, aby se o to víc osamělý probouzel, jako by jej osud sám trestal. Jako by nestačilo, že ho trestal sám Bůh, teď jej trýznil i Azirafal.
Crowley ucítil nový proud slz téct po již mokrých cestičkách na svých tvářích. Roztržitě je setřel a frustrovaně praštil do dveří auta. Byl neskutečně nešťastný a nebylo nic ani nikoho, kdo by mu mohl pomoct.